dubnová ústava (Pillersdorfova – 1848)

První rakouská → oktrojovaná ústava z 25. 4. 1848, která je v historické literatuře velmi často označována podle jejího tvůrce Franze von Pillersdorfa jako Pillersdorfova.

Pod tlakem březnových revolučních událostí ve Vídni přislíbil císař Ferdinand I. dne 15. 3. 1848 vydat → ústavu. Tato skutečně první moderní rakouská ústava byla vyhlášena 25. 4. 1848 a jejím tvůrcem byl ministr vnitra Franz von Pillersdorf. Centralistická ústava měla platit pro celé Rakouské mocnářství s výjimkou → Uher, Chorvatska, Lombardie a Benátska. Byla formálně rozčleněna do sedmi oddílů, které obsahovaly všeobecná ustanovení, články o postavení císaře, politických a → občanských právech → občanů, o vládě, → říšském sněmu a o → zemských sněmech. Zaváděla dvoukomorový → parlament. 383 → poslanců dolní komory mělo být na pět let voleno v podstatě v přímých volbách, kterých se mohli pasivně a aktivně účastnit samostatně výděleční muži, zatímco dvousetčlenný senát měl být jmenován císařem z princů habsburského domu a velkostatkářů.

Ústava nevstoupila nikdy v platnost, protože především ve Vídni vyvolala zvláště v radikálně demokratických kruzích bouři odporu. Do jisté míry zavdalo její konzervativně stavovské pojetí podnět k druhé, květnové vídeňské revoluci. Dne 16. 5. 1848 byla odvolána. Její historický význam tkví v jejím prvenství a v pokusu kanalizovat revoluci do klidnější, liberálnější podoby. Poprvé zakotvovala základní liberální svobody, zvláště svobodu osobní, náboženskou, svobodu tisku, ochranu listovního tajemství, veřejnost soudního řízení a národnostní rovnoprávnost. Podle volebních řádů této ústavy byl zvolen i první říšský sněm v dějinách, který zasedal od 10. 7. 1848 do 6. 3. 1849 ve Vídni a v Kroměříži.

Pozdější rakouské, respektive předlitavské ústavy na ni vědomě navazovaly, když například zachovávaly nevolitelnou horní sněmovnu či neodpovědnost panovníka.

Literatura

Anton Springer, Geschichte Österreichs seit dem Wiener Frieden 1809, I–II, Leipzig 1863–1865
; Zdeněk Václav Tobolka, Počátky konstitučního života v Čechách, Praha 1898
; Bohuš Rieger, Ústavní dějiny Rakouska, Praha 1903
; Gustav Kolmer, Parlament und Verfasssung in Österreich, Wien – Leipzig 1902–1914
; Karel Kazbunda, České hnutí roku 1848, Praha 1929
; Rudolf Kiszling, Die Revolution im Kaisertum Österreich 1848–1849, I–II, Wien 1948
; František Roubík, Český rok 1848, Praha 1948
; Arnošt Klíma, Rok 1848 v Čechách, Praha 1949
; Josef Polišenský, Revoluce a kontrarevoluce v Rakousku, Praha 1975
; Otto Urban, Česká společnost 1848–1918, Praha 1982
; Karel Malý – Florian Sivák, Dějiny státu a práva v českých zemích a na Slovensku do r. 1918, Jinočany 1992
; Wilhelm Brauneder, Österreichische Verfassungsgeschichte, 8. vydání, Wien 2001
; Peter Urbanitsch (ed.), Die Habsburgermonarchie 1848–1918, VII. Verfassung und Parlamentarismus, Wien 2000
; Jiří Štaif, Obezřetná elita. Česká společnost mezi tradicí a revolucí 1830–1851, Praha 2005.

Milan Hlavačka