Clevelandská dohoda

Dohoda českých a slovenských krajanů žijících v USA, podepsaná v říjnu 1915. První dokument o společném postupu a cílech Čechů a Slováků v → zahraničním odboji za → první světové války

Na počátku → první světové války žilo v USA na půl miliónu Čechů a více než 600 tisíc Slováků. Většinou to byli dělníci a horníci, ale vedle nich též silná vrstva inteligence – lékaři a právníci. Sídlili převážně na severovýchodě USA a sdružovali se do spolků podle náboženství a podle sociálního postavení. V roce 1907 si Slováci utvořili svůj střechový orgán – → Slovenskou ligu, Češi je následovali až po vypuknutí první světové války.

Američtí Češi vystoupili už v srpnu 1914 s požadavkem české samostatnosti. V září 1914 vytvořili v Chicagu → České národní sdružení, v jehož čele stanul lékař Ludvík Fisher. Sdružení si dalo za úkol informovat Ameriku o Češích a působit v jejich prospěch u diplomatů → Dohody. V březnu 1915 se ke sdružení připojily i spolky z New Yorku a dalších amerických měst, brzy poté i socialisté. Do popředí pronikly výrazné osobnosti jako Emanuel Voska, Josef Tvrzický či Karel Pergler. České národní sdružení se stalo reprezentativním orgánem amerických Čechů. Navázalo úzké kontakty s politickými emigranty z domova, zvláště s Tomášem Garriguem Masarykem, kterého od léta 1915 bezvýhradně podporovalo a poskytovalo mu finanční pomoc.

Masarykův program československého státu vyžadoval od Čechů v USA hledat společnou řeč s tamními Slováky. To se však dlouho nedařilo, protože Slovenská liga setrvávala na politickém cíli slovenské → autonomie v rámci → Uher. Její předseda Albert Mamatey dokonce vyjadřoval obavy z „vplynutí“ → Slováků do českého národa, z jejich asimilace. Československé postoje Milana Gettinga či Ignáce Gessaye se objevovaly jen ojediněle. Byl to však právě Mamatey, kdo během roku 1915 získal představitele Slovenské ligy pro česko-slovenské řešení postavení Slováků ve střední Evropě. Jeho návrh „Spojených států česko-slovenských“ vycházel z jeho ryze amerických zkušeností. Předpokládal vznik jednoho státního federativního celku. V něm by Slováci měli svou samosprávu, do které by Češi nesměli zasahovat – „právě tak jako Illinois nebo Pennsylvánie se nemůže a nesmí plést do vnitřních záležitostí státu New York.“

Politické kontakty mezi americkými Čechy a Slováky nabyly konkrétního vyjádření na společné konferenci, která se konala 22. a 23. 10. 1915 v Clevelandu. Dvoudenní rokování bylo završeno podepsáním dohody, jež oficiálně formulovala vzájemnou spolupráci amerických Čechů a Slováků a jejich shodný cíl – samostatnost Českých zemí a → Slovenska ve federativním svazku států, v němž Slováci budou mít zaručenu úplnou autonomii, vlastní sněm, státní správu, plnou kulturní a jazykovou svobodu. Za českou stranu dohodu schválili Ludvík Fisher a Josef Tvrzický, za slovenskou Albert Mamatey a Ivan Daxner. Clevelandská dohoda sjednotila československé krajanské hnutí v USA a přihlásila se k cílům Masarykova zahraničního odboje. Příprava textu byla ostatně s T. G. Masarykem konzultována a ten byl vzápětí požádán, aby za české a slovenské krajany v USA podepsal připravované programové provolání a vyhlášení války → Rakousko-Uhersku.

Literatura

Vojta Beneš, Československá Amerika v odboji, Praha 1931
; Bedřich Zemek, Češi a Slováci v Americe, Praha 1947
; Karel Pichlík, Zahraniční odboj 1914–1918 bez legend, Praha 1991
; Josef Kalvoda, Geneze Československa, Praha 1998.

František Kolář