bitva u Molvic

Jedna z prvních bitev → válek o rakouské dědictví, v níž bylo vojsko Marie Terezie poraženo pruskou armádou. Odehrála se 10. 4. 1741 u Molvic (něm. Mollwitz, pol. Malujowic) na Odře ve Slezsku. Bitva byla významným mezníkem na cestě k pozdější ztrátě → Slezska a jeho postoupení Prusku.

Po smrti císaře Karla VI. roku 1740 zpochybnily některé evropské vlády právo jeho dcery Marie Terezie na nástupnictví v dědičných zemích habsburského domu, které bylo zakotveno v takzvané → pragmatické sankci. Zatímco mocnosti vedly diplomatická jednání a předkládaly nároky svých panovníků na habsburské dědictví, pruský král Fridrich II. zahájil 16. 12. 1740 bez ohledu na ně a bez vyhlášení války tažení do Slezska s cílem připojit tuto součást zemí → České koruny, tedy habsburských dědičných zemí ke svým državám.

Pruskému králi se během krátké doby podařilo podmanit si většinu Slezska. Nepočetné rakouské posádky ve slezských pevnostech se jen těžko bránily dobře organizované pruské armádě. Rakouské vojsko, jehož většina se nalézala v → Uhrách a část v Lombardii a Nizozemí, nebylo na válku ve Slezsku dobře připraveno. Snadnému postupu pruské armády rovněž napomohlo luteránské obyvatelstvo slezských měst, které v Prusích často vidělo konfesionálního spřízněnce a spíše osvoboditele než dobyvatele.

Ke konci zimy 1741 se na severní Moravě začala formovat → rakouská armáda. Jejím velitelem byl jmenován generál Wilhelm Reinhard hrabě Neipperg. Koncem března 1741 se vydala v počtu 20 tisíc mužů do Slezska. Jejímu postupu však zabránil Fridrich II., který se jí 10. 4. 1741 u Molvic postavil se čtyřiadvacetitisícovým vojskem. Přestože Neippergova armáda byla sestavena narychlo, často i z rekrutů bez základního výcviku, bitva začala pro její oddíly úspěšně. Rakouské jezdectvo zahnalo pruskou kavalerii z bojiště a přimělo samotného Fridricha II. k ústupu. V tomto okamžiku se však ukázala síla disciplinované a dobře vycvičené a vyzbrojené pruské → pěchoty. Pruským velitelům, hraběti Kurtu Kryštofu Schwerinovi a knížeti Leopoldu Anhaltsko-Dessavskému, se podařilo odrazit pěchotu protivníka a nakonec rozptýlit také rakouské jezdectvo. Neippergovo vojsko bylo poraženo a ztratilo kolem čtyř a půl tisíce mužů. Armáda vítězného Fridricha II. utrpěla početně obdobné ztráty.

Porážka rakouské armády u Molvic umožnila Prusům nerušené obsazení zbylých slezských pevností. Z nich nejvýznamnější Nisa padla začátkem listopadu 1741. Po získání Svídnice a → Kladska se pruským vojskům otevřela cesta na → Moravu a do → Čech. Bitva u Molvic tak předznamenala události, které přispěly k tomu, že Marie Terezie ztratila Slezsko. Pruské vítězství a Fridrichův úspěšný postup na Moravu a do Čech totiž povzbudily Francii, aby urychlila své diplomatické a válečné přípravy na rozdělení habsburského dědictví. Tyto přípravy pak završilo tažení spojených francouzských, bavorských a saských vojsk do Čech a jejich obsazení Prahy. Složitá situace Marie Terezie, jejíž území tak bylo sevřeno nepřátelskými vojsky ze západu i z východu, přiměla Fridricha II. k dalším výbojům. Ty nakonec vedly k rakouské porážce v → bitvě u Chotusic, po níž Marie Terezie musela Prusku postoupit téměř celé Slezsko a → Kladsko.

Literatura

Jaroslav Goll, Válka o země Koruny české (1740–1742), I, Praha 1915
; Josef Gödölley – František Černý, První slezská válka (od 16. prosince 1740 do 28. července 1742), Vojensko-historický sborník VI/2, 1937, s. 66–30, VII/2, 1938, s. 94–134
; Vojenské dějiny Československa II, Praha 1986.

Martina Grečenková