bitva u Lehnice

Významná bitva, kterou 9. 4. 1241 svedlo vojsko slezských knížat s Mongoly (či Tatary, jak je nazývali Rusové). Znamenala přes vítězství Mongolů de facto konec jejich dlouhého tažení na západ.

Mongolské kmeny sjednocené velkým chánem Temüďžinem, od r. 1206 zvaným Čingischán, se vydaly na počátku 13. stol. na velké tažení. Zmocnily se Pekingu a severní Číny, podrobily si říši chorezmského šáha Muhammada a Střední Asii a dostaly se až do Povolží. Další výboje pokračovaly až po Čingischánově smrti r. 1227. R. 1240 padl Kyjev a tatarské hordy zamířily do → Uher a do Polska. V polovině března 1241 byla dobyta Sandoměř, a poté i slabě hájený Krakov. Mongolové obešli Vratislav, zapálenou vlastními obyvateli, a táhli k Lehnici. Plenili a loupili a zůstávala za nimi spálená města a vesnice.

Vratislavský kníže Jindřich II. Pobožný spěšně soustřeďoval silné vojsko u Lehnice. Marně přitom čekal na posily z Míšně a → Braniborska. S jistotou mohl počítat jen s podporou svého švagra, českého krále Václava I., který mu skutečně táhl na pomoc. Jeho vojsko však nedorazilo včas. Mongolové zaútočili už 9. 4. a po urputném boji zvítězili. V bitvě padl i kníže Jindřich II. Pobožný spolu s českým knížetem Boleslavem, synem Děpolta III. z vedlejší přemyslovské větve.

Mongolové se poté pokusili proniknout do → Čech přes → Kladsko, ale před silným vojskem krále Václava museli ustoupit. Přes nechráněnou → Moravu tedy směřovali na jihovýchod, aby se spojili s hlavními silami v Uhrách. Vyplenili mnoho vesnic a osad a zpustošili několik → klášterů (Hradisko u Olomouce, Rajhrad, Zábrdovice, Doubravník). Ubránila se jen dobře opevněná města jako Olomouc, Brno, Uničov. Mongolové se zbytek roku zdržovali v Uhrách; po zprávě o smrti chána Ögdeje se stáhli zpět do východních stepí.

Památku padlých křesťanských bojovníků připomíná zbožné založení sv. Hedviky a její snachy Anny, vdovy Jindřicha II. Pobožného, které povolaly do → proboštství na Dobrém poli → benediktiny z českého kláštera v Opatovicích.

Literatura

Ludwig Petry – Josef Joachim Menzel – Winfried Irgang (hrsg.), Geschichte Schlesiens, Bd. 1, Stuttgart 1961, (20006)
; Oldřich Králík, Historická skutečnost a postupná mytizace mongolského vpádu na Moravu roku 1241, Olomouc 1969
; Timoteus Pokora, Mongolský vpád do Slezska a na Moravu v r. 1241, Sborník vlastivědné společnosti musejní v Olomouci 62, 1973, s. 172–183
; Josef Žemlička, Století posledních Přemyslovců, Praha 1986
; Waclaw Korta (ed.), Bitwa Legnicka. Historia i tradycja, Wroclaw 1994.

Jana Zachová