beatifikace

/česky blahořečení/ Předposlední stupeň → svatořečení, označovaný též jako nedokonalá kanonizace.

Předcházející složitý proces začíná v → diecézi (soud ordinariátní, tzv. informativní) a pokračuje v kongregaci v Římě (soud apoštolský). O jeho zavedení žádá postulátor. Dotyčná osoba je označována titulem „ctihodného sluhy Božího“. Při kladném výsledku zkoumání, kdy je konstatováno, že může být s jistotou přikročeno k beatifikaci (congregatio generalis super toto), je přistoupeno k slavnému blahořečení v Římě ve svatopetrské basilice v den stanovený → papežem.

Původně zkoumali svatost nebo mučednickou smrt „sluhů Božích“ ve svých diecézích → biskupové nebo → metropolité a dovolovali jejich místní úctu. Od 4. století si stále častěji vyžadovali její papežské uznání, ale i bez něho ji nadále dovolovali až do zákazu Alexandra III. v roce 1170. Definitivní předpisy pro beatifikaci i kanonizaci s výsadním právem Říma uzákonil v roce 1634 papež Urban VIII. U prvních slovanských svatých (→ Velká Morava) a svatých v počátcích → českého státu (10. století) se uskutečňovala neformální neboli zvyková přímá kanonizace bez beatifikace. Obecným uznáním svatosti bylo přenesení tělesných ostatků (translace), které znamenalo „obecné prohlášení za svatého“ (sv. Cyril, kterému poskytl světeckou úctu papežský Řím; sv. Václav, sv. Ludmila, sv. Vojtěch). Ani o beatifikaci sv. Prokopa není nic známo (kanonizace 4. 7. 1204). Další čeští středověcí „sluhové Boží“ byli blahořečeni až v novověku: sv. Jan Nepomucký roku 1721, sv. Anežka roku 1874, bl. Hroznata roku 1897, sv. Zdislava z Lemberka roku 1907.

Literatura

Josef Tumpach – Antonín Podlaha (red.), Český slovník bohovědný, II, Praha 1916
; Willibald M. Plöchl, Geschichte des Kirchenrechts I: Das Recht des ersten christlichen Jahrtausends, II. Das Kirchenrecht der abendländischen Christenheit, Wien 1953–1955; Jaroslav Kadlec (red.), Bohemia sancta. Životopisy českých světců a přátel Božích, Praha 1989
; Zdeněk Kalista, Blahoslavená Zdislava z Lemberka. Listy z dějin české gotiky, Praha 1991.

Božena Kopičková