Pojmem jsou označovány hmotné objekty vzniklé za účelem trvalého připomenutí zemřelé osoby (synonymem je pojem sepulkrálie jakožto památka na zemřelého). Mezi sepulkrálie řadíme vedle funerálních plastik, soch a sousoší především náhrobky a náhrobníky vzniklé od středověku (renesance, baroko) do raného novověku, zkoumány jsou však i „nejnovější“ sepulkrálie pocházející z 19. a 20. století. Sepulkrální památky se vyskytují nejen na hřbitovech, ale i mimo ně, a to v podobě pomníků a pomníčků vztahujících se k zemřelé osobě či osobám, ale také k dějinným (válečným) událostem majícím tragické důsledky. V určitém smyslu lze mezi sepulkrální památky zahrnovat jak pomníčky obětí dopravních nehod , tak pomník Dukelské operace, tak i starobylé smírčí kříže. Sepulkrálie a hřbitovech lze chápat nejen jako nositele historické paměti, ale i jako „galerii umění a lidských životů“.

památky sepulkrální